2 roky bez chlastu a co mi to dalo a vzalo

Včera jsem oslavil druhý rok, co žiju bez alkoholu. O tomhle démonovi a mým boji s ním, respektive k tomu co mě dovedlo k tomu přestat pít, jsem napsal tento článek: https://spajk.cz/jak-jsem-prestal-pit-alkohol/

Teď, po dvou letech mohu hodnotit a bilancovat, ale taky sem chci hodit pár podpůrnejch materiálů, který mi v tý cestě pomohly – pokud byste náhodou někdo řešil to samý, nejprve si přečtěte původní článek a pak pokračujte zde.

Bilance – co mi to dalo a vzalo

Důležitý je si říct, že vám to hodně dá, ale něco i vezme. Takhle jsem nad tím původně vůbec nepřemýšlel, že mohu i něco ztratit. Žil jsem v tom, že tím že přestanu pít, jen získám. Ale tahle život nefunguje. Přišel jsem na to až nedávno, když mi to řekl kamarád – že nějaká část Spajka je prostě pryč. To mě přimělo nad tím začít přemýšlet, protože do tý doby mi to vůbec nedošlo. Začneme ale tím, co jsem získal.

Co mi to přineslo

• trénuju 3x týdně silovej trénink, mám trenéra
• mám nejlepší formu co jsem kdy měl (ale furt je to hovno)
• cejtim se fyzicky nejlíp za posledních 15 let
• začínám teď od novýho roku řešit jídlo – přísnější režim, krabičky, bez pečiva, voda, vitamíny/minerály – cíl je shodit pupek a definitivně pohřbít postavu věstonický venuše – dřív sem na vše výše uvedené sral
• lepší vztahy s dětma, víc společně a taky kvalitně stráveného času
• víc času – žádný kocoviny, mrtvý dny, promarněnej život (jeden z důvodů proč vznikla kalkulačka smrti nahoře v liště)
• emoční stabilitu, empatii – už neřeším věci emočně, přemýšlím nad tím z více úhlů, dávám si na čas
• firma roste, máme dvojnásobnej obrat než loni
• i díky tomu mám nový auto Mazda CX80 a karavan, koupil jsem starlink, mám pocit, že jsem plně nezávislej a ten pocit je k nezaplacení – kdybych chtěl, můžu se sebrat a procestovat svět a přitom nechcípnout hlady
• dodělávám papíry na B96, časem si asi hodim rovnou Éčko a motorku, přihlásil jsem se na zbroják
• mnohem víc mi to myslí, mám nápady (ne nesmyslný)
• pochopil sem, co jsou moje silný stránky a jaký sou ty slabý
• a smířil sem se s nima

Co mi to vzalo

• lidi – některý lidi sem musel voříznout – jednak ty co se do mě za každou cenu snažili nalejvat chlast, jinak ty, který mě jen vysávali a nic mi nedávali
• bylo těžký si to uvědomit, že o těch, o kterejch ste si mysleli že sou kamarádi, tak jste nakonec zjistili, že jsou jen brzdy, pokoušeči a energetický upíři
• některý lidi se profiltrovali sami, protože už se mnou není taková legrace (rozuměj, nebaví mě poslouchat ty jejich ožralecký pindy nebo neřešitelný problémy (většinou způsobený chlastem))
• už se mnou není taková legrace – jo opakuju to a je to asi tak – sice furt dokážu lidi rozesmát, ale už netahám každou párty do rána, nevymejšlim další ztřeštěný nápady a tolik nezlobim – prostě už nejsem ten partyboy co zavíral knajpy, otvíral lidi a hrál vybiku s kradenejma kaprama na náměstí
• už se mnou není taková legrace – do třetice, ale tentokrát s manželkou, která se ráda občas napije, ale když je nalitá, tak jsme prostě na jiný vlně a je to znát – obvykle na ní mám ve chvíli, kdy přesáhne určitou hladinku, nervy a nemám pro její stavy pochopení

Mno, to byl takovej základ, kterej mě napadl, možná sem časem něco ještě doplním. A co se tý legrace týče, z toho si nic nedělám. 🙂 Myslim že mnou sranda furt je, akorát jen do 21:30 a pak už se obvykle nic převratnýho pro lidstvo ani pro mě stejně asi nestane. Věřím, že ty pravý kolem mě to chápu a jestli ne, tak je to jejich problém.

Alkoholismus jsem nahradil workoholismem, ale na tom už pracuju, zlepšuju delegaci a předávám kompetence, to se poddá. Jo ještě jsem si vzpomněl na jednu věc – výmluvy proč nepiju. Na začátku trvalo, než si lidi (ale i já) zvykli na to že nepiju. To byly samý debilní kecy jako:

• a ty řídíš?
• ty si nějakej nemocnej?
• vždyť mám narozeniny, to musíš!
• vždyť se ráno nikam nevstává!
• to se musí oslavit!
• A jako vůbec nepiješ?​
• To jako ani pivo? 
• Tak aspoň panáčka na přivítanou, nebuď trapnej.
• si těhotná? (to se mě netýkalo, ale padlo to taky)

No tak tohle naštěstí přestalo tak po půl roce, maximálně v prvním roce. Ještě teď si pamatuju, jak sem si kdysi hledal a připravoval odpovědi, abych se z toho nějak omluvil, pak se to přehouplo, že sem začal ty lidi tima odvěďma trollit a teď už to prakticky neřešim, nebo odbývám mým oblíbeným a suchým NE. Praví přátelé to pochopili rychle a neřeší to, zbytek se s tím smířil nebo se profiltroval, jak píšu výše – a je to dobře.

Tak a teď jdeme na to, co mi s odstupem pomohlo.

Média, co mi pomohly

K sepsání tohoto článku mě podnítil film Pod parou, kterej sem před chvílí dokoukal a říkal si, že by se hodilo naházet všechny tyhle média, který mě provázely, nebo tu cestu formovaly, na jedno místo. Tak tady to je.

Typ	Název	Info	Náhled
YouTube kanál	JAS – Abstinenti YouTube kanál	Videa lidí, co přestali pít, rozhovory a reálné příběhy. Pomohlo mi uvědomit si, že mám problém a nejsem první ani jedinej, kdo to řeší. Začít můžeš třeba tímhle videem (cca od 9:50): odkaz.
Kniha	Euforie Databáze knih	Slyšel jsem ji jako audio a mám i tištěnou. Byť je to „knížka pro ženský“, v Karolíny příběhu jsem se úplně našel a tohle byl bod, který mi změnil myšlení nad vlastním pitím.
Aplikace	I Am Sober Web aplikace	Počítadlo dnů, denní „pledge“, komunita a příběhy ostatních. Měl jsem za sebou několik neúspěšných pokusů a několikrát resetoval počítadlo, než přišlo finální rozhodnutí – i v tomhle je ta appka dobrý parťák.
Film	Rok ďábla ČSFD	Klasika, nic extra efektního, ale má to dobrou myšlenku s kopcem – metafora cesty, která není rovná a člověk se občas skutálí dolů.
Film	Pod parou ČSFD	Neviděl jsem originál Chlast, ale tohle se mi hodně líbilo. Bydžovská skvělá, ostatní herečky taky – parádní ukázka, jak nám alkohol dokáže rozjebat vztahy.
Film	Zápisník alkoholičky ČSFD	Miloval jsem příspěvky na Facebooku a film mi sedl, i když sklidil kritiku. Tereza Ramba výborná – natočit to šlo možná líp, ale tohle téma se blbě převádí na plátno.
Film	Úsměvy smutných mužů ČSFD	Podobný duch jako Zápisník alkoholičky, ale s chlapem v hlavní roli. Dobrej materiál pro každého, kdo si myslí, že „to má ještě pod kontrolou“.

Klidně mi dolu napište do komentů, jakej film, seroš, knížka, podcast nebo kanál pomohl vám. 🙂

Já měl štěstí a nemusel sem nastoupit do léčebny, všechny závislosti jsem si zvládl vyřešit sám, ale to nedá každej. Manželka mi už párkrát řekla, že jsem cílevědomej, což je slovo, který jsem neslyšel snad od základky, ale má pravdu – sem cílevědomej a co jsem chtěl, toho jsem vždycky dosáhl. Ne vždycky hned, ale hledání cest mi vždycky šlo.

Pokud s chlastem bojujete, je to fakt fight se všim všudy. Bude to bolet, může to mít víc kol, možná přijdete o zuby. Ale až vyhrajete, zranění se zahojí, zuby si opravíte a bude z vás novej, lepší a silnější člověk. Protože porazíte nejen chlast, ale i sami sebe.

🔥 Čaj, všiml/a sis, že tenhle web je bez reklam? 🤔

💸 Nesbírám a neprodávám data návštěvníků. 💸
🕵️‍♂️ Respektuji Vaše soukromí. 🕵️‍♂️
🌎 Píšu pro dobro lidstva. 🌎

❤️ Líbil se ti článek? ❤️

Tak mi kup kafe!

Nebo pošli BTC:bc1qzcu2325kc89lx7zf07vaud8yqx04aemu8ayggu