Tohle je přepis článku z Americké CNN. Připravil jsem si ho sem, protože s pár lidmi, když se bavíme o bezpečnosti, tak ta moje oblíbená kybernetická má přesahy i do tý fyzický a taky do geopolitiky.

Spousta lidí v internetových diskuzích píše o tom, že média straší válkou, že to je válečné štvaní a na LinkedIn (jediná čtecí socka kterou používám) se objevilo několik článků o tom, že to je vaření žáby za živa – postupně se voda ohřívá a žába si nevšimne, že už se vaří – to bylo ve smyslu toho, že se nám budou servírovat postupně články o tom, jak na nás Rusko chce zaútočit, až tomu uvěříme. Tohle nepíšou jen proruský švábi, jak je tahle skupin flastenců či dezolátů často nazývána – tohle píšou i jinak inteligentní lidi, kteří ne nedokáží, respektive si spíš nechtějí připustit, že Rusko už do nás hybridně valí dlouho (což krom lidí z rozvědky a armády i my civilové z kyber víme).

A já počítám s tím, že „zima se blíží“. Podle mě není otázka jestli, ale kdy nějaká válka přijde i k nám. A v duchu svého mládí ve skautech a po výuce dějepisu vím, že strkat hlavu do písku a dělat že se to neděje je hloupost. TL;DR dlouho jsme žili v iluzi možnosti trvalého míru, zatímco nepřítel se připravoval.

Takže sem si říkal, že by se hodilo mít argumenty do diskuzí sepsané na jednom místě a proto je tu tento článek, který z kyber sice vybočuje, ale neméně důležitý.

---

Když se minulý měsíc ve Whitehallu, sídle britské vlády, sešli odborníci na obranu, aby diskutovali, jak jsou Spojené království a jeho spojenci připraveni na možnou válku v příštích letech, došli k ponurému závěru: nejsou.

Účastníci konference londýnského think-tanku RUSI nebyli váleční štváči, ale lidé, kteří situaci dobře znají – současní i bývalí vojáci, vládní a NATO představitelé, výzkumníci a odborníci z obranného průmyslu. Vycházeli ze sdíleného zpravodajského hodnocení, že Rusko se připravuje na možnost přímého konfliktu s Evropou.

Podle nich existuje jen jeden způsob, jak tomu zabránit: zajistit, že pokud by válka přišla, Evropa ji vyhraje.

Klíčové jsou vyšší investice do dlouhodobě podfinancované evropské obrany, ale experti varují, že stejně důležitá je změna myšlení. Evropské vlády musí své občany otevřeně připravit na to, že doba, kdy bylo možné hrozbu války ignorovat, skončila.

„Společnosti jsou ochotné o tom mluvit, ale vlády si často stále nejsou dostatečně jisté, aby tento rozhovor vedly se svou veřejností,“ řekl Sam Greene z King’s College London.

Mezi experty roste shoda, že Rusko už vede hybridní válku proti Západu – sabotážemi, dezinformacemi a narušováním vnitropolitických debat. Důkazy zahrnují opakované narušování vzdušného prostoru NATO, rušení GPS v Pobaltí, dezinformační kampaně i útoky na kritickou infrastrukturu, které západní služby připisují ruským tajným službám. Moskva jakoukoli odpovědnost popírá.

„Lidé jsou vyděšení, zvlášť když se to stává viditelnějším. Vidíme drony u letišť a roste pocit, že je jen otázkou času, kdy některý z nich sestřelí civilní letadlo,“ uvedl Greene.

Přestože Rusko zatím nezaútočilo přímo na státy NATO, experti varují, že to může být jen dočasné. Generální tajemník NATO Mark Rutte i německé zpravodajské služby upozorňují, že Rusko by mohlo být připraveno k útoku proti NATO do pěti let, nejčastěji se zmiňují roky 2027–2029.

V pobaltských zemích panuje přesvědčení, že útok by mohl přijít už během tří let. NATO proto připravilo obranné plány, ale podle expertů chybí jejich reálná realizace.

„Plány existují, ale vlády nepodnikají kroky nutné k jejich naplnění. Stále plánujeme s prostředky, které nemáme,“ varuje Jack Watling z RUSI.

Britská vláda si letos nechala vypracovat strategický přezkum obrany. Podle generála Richarda Barronse musí země posílit ozbrojené síly, zálohy, civilní obranu, infrastrukturu i zdravotnictví, aby byla schopna rychlého přechodu do válečného režimu.

„Nepotřebujeme další analýzy. Víme, co dělat. Problém je, že to neděláme,“ řekl Barrons. Při současném tempu by Británii trvalo asi 10 let, než by byla připravena – zatímco experti mluví o okně tří až pěti let.

Evropa si po desetiletí užívala „mírovou dividendu“ – peníze šly do sociálního systému místo do obrany, zatímco bezpečnost garantovaly USA. Tento model však narušila jak ruská invaze na Ukrajinu, tak americký tlak na evropské spojence, aby se přestali spoléhat na Washington.

Výsledkem je prudký růst obranných výdajů: 31 z 32 členů NATO letos splní cíl 2 % HDP. Nově se aliance shodla na cíli 5 % HDP do roku 2035, i když mnozí analytici jsou skeptičtí.

Politici však stále váhají otevřeně říkat voličům, že obrana může znamenat méně peněz jinde, více záložníků a větší osobní zapojení.

Průzkumy Eurobarometru ukazují, že 78 % Evropanů má obavy o bezpečnost EU, ale ochota nést oběti se výrazně liší. V Polsku a Pobaltí je hrozba vnímána jako velmi reálná, zatímco jinde méně.

Severské země, jako Švédsko a Finsko, obnovily brannou povinnost a připravují občany na krizové scénáře. Podle odborníků zde hraje klíčovou roli důvěra v instituce.

„Pokud lidé věří, že stát funguje, jsou ochotnější něco obětovat,“ říká Robin Potter z Chatham House. Právě proto je koncept „totální obrany“, kdy se do obrany zapojuje celá společnost, v severských státech hluboce zakořeněný.

Otázkou zůstává, zda lze tento model přenést do zemí s nižší důvěrou ve stát – například do Spojeného království.

---

Jsem silně proevropský a i když jsem kritický k řadě rozhodnutí EU a k tomu, jak dnes funguje, pořád věřím, že do budoucna by měla být mnohem víc federací než jen volnou unií států. V ideálním světě za pár desítek let budou stát proti sobě velké mocnosti – USA, evropská federace / Spojené státy evropské (EF/USE), Rusko a Čína – a Evropa bude hrát první ligu, ne sedět na lavičce.

Tohle se ale nikdy nestane, pokud nás budou neustále brzdit lidi, kteří jsou „proti EU“ a vůbec nechápou, že jako malý stát sami o sobě v globální konkurenci prostě neobstojíme. Je navíc paradox, že přesně tihle lidé nadávají na „dementní“ české politiky a říkají, jak se mají „za hranicema“ všichni líp – ale když přijde řeč na myšlenku silněji spojené Evropy, najednou jsou proti.

Místo uťápnutého národního nacionalismu bychom měli začít vážně uvažovat o společné, a hlavně reformované Evropě, která bude fungovat efektivněji, demokratičtěji a strategicky. Jen jako součást skutečně integrované Evropy máme šanci obstát v budoucí soutěži – a klidně i konfliktech – s ostatními velmocemi.

Pozitivní naštěstí je, že mladší generace, která nemá takovou jazykovou bariéru, cestuje a viděla kus světa, se budoucnosti společné Evropy většinou nebrání, na rozdíl od části starší generace, která celý život nepřekročila vlastní mentálních „20 km čtverečních“. Tihle mladí lidi chápou, že Evropa už fakt není jen mapa v učebnici zeměpisu, ale prostor, ve kterém se žije, studuje, podniká a randí napříč hranicemi.

Je jen otázka, jak dlouho bude hlubší integrace trvat – doteď byla relativně (na mě až moc) pozvolná a dobrovolná, často po malých technokratických krůčcích. Tlak vnějšího světa – ať už ekonomický, technologický nebo bezpečnostní – nás ale dřív nebo později přinutí tuhle integraci zrychlit, pokud to s vlastním přežitím a vlivem myslíme aspoň trochu vážně.

---

No a teď si řekneme, co si o tom myslí výzkumný mód v Perplexity:

Současný stav je neudržitelný hybrid. EU má společný trh, ale ne společnou pokladnu. Má společné hranice, ale ne společnou armádu. V klidných dobách to stačilo, ale v době, kdy se svět dělí na bloky (USA, Čína, Rusko), je tento model strategickou sebevraždou.

Tady jsou klíčové faktory (drivers), které budou integraci v příštích 10–20 letech tlačit dopředu, ať se to „národovcům“ líbí nebo ne.

1. Ekonomický tlak: Buď federace, nebo skanzen

Tohle není ideologie, to je matematika. Mario Draghi (bývalý šéf ECB) vydal v září 2024 klíčovou zprávu o konkurenceschopnosti EU. Jeho závěr je brutální: Evropa zaostává za USA a Čínou v inovacích, produktivitě i příjmech.​

• Realita: USA masivně dotují své firmy, Čína jede státní kapitalismus. Evropa se svými 27 roztříštěnými trhy a pravidly nemůže konkurovat.
• Predikce: Abychom přežili ekonomicky, budeme muset dokončit Unii kapitálových trhů a začít vydávat společné dluhopisy na obranu a energetiku. To de facto znamená vznik fiskální federace – společné peníze, společný dluh, centrální řízení investic.​

2. Bezpečnostní tlak: Konec „free ride“ pod křídly USA

Válka na Ukrajině a nestabilita v USA (ať už vládne kdokoli) ukázaly, že spoléhat se na americký deštník je hazard.

• Realita: Evropa vydává na obranu hodně (cca 290 mld. €), ale neefektivně. Každý stát si kupuje jiné tanky, jiná letadla. Výsledkem je logistické peklo a neschopnost bránit se bez USA.​
• Predikce: Vznikne Evropská obranná unie. Nebude to hned „armáda EU“ s jedním generálem, ale začne to společnými nákupy zbraní (tzv. EDIP – European Defence Industry Programme) a standardizací. Tlak okolností nás donutí mít jeden typ tanku, ne dvanáct. Kdo bude chtít být v bezpečí, bude muset integrovat svou armádu do celku.​

3. Demografický zlom: Generace „Erasmus“ vs. „Stará garda“

Přesně jak říkáš – demografie hraje pro federaci. Data z Eurobarometru 2024 ukazují, že 61% mladých lidí (15–30 let) je optimistických ohledně budoucnosti EU a vnímají svobodu pohybu/studia jako klíčovou hodnotu.​

• Faktor: Mladí lidé neřeší hranice. Pro ně je „národní suverenita“ ve smyslu uzavření se před světem prázdný pojem.
• Riziko: Část mladých (např. ve Francii nebo Německu) se radikalizuje doprava kvůli migraci a cenám bydlení. Integrace tedy musí řešit i jejich reálné problémy, jinak se zvrhne v odpor.​

4. Institucionální reforma: Konec práva veta

Tohle je technické, ale nejdůležitější. S právem veta (jednomyslností) je EU paralyzovaná – stačí jeden „dement“, aby zablokoval pomoc Ukrajině nebo sankce.

• Realita: Německo a Francie (skupina 12 expertů) už připravily návrh na zrušení veta v zahraniční a daňové politice a přechod na hlasování kvalifikovanou většinou (QMV).​
• Predikce: Pokud se má EU rozšířit o Ukrajinu nebo Moldavsko (což se plánuje), právo veta musí zmizet. Jinak se unie zhroutí. Očekávej vznik „vícerychlostní Evropy“ – jádro (federace) půjde rychle dopředu, periferie (kverulanti) zůstanou pozadu s menšími právy i penězi.​

---

Scénáře budoucího vývoje

Scénář A: „Krizová federace“ (Nejpravděpodobnější)

Integrace nebude probíhat podle plánu u stolu, ale skokově při krizích.

1. Přijde další velký průšvih (útok na Pobaltí, obchodní válka s Čínou, kolaps dolaru).
2. Státy zjistí, že samy nemají šanci.
3. Narychlo se schválí přenos pravomocí do Bruselu (obrana, daně).
4. Vznikne de facto federace, i když se jí tak možná nebude říkat (aby se lidi nevylekali).

Scénář B: „Jádro a zbytek“ (Realistický)

EU se rozdělí. Skupina zemí (Německo, Francie, Benelux, možná ČR, pokud budeme mít rozum) vytvoří federaci s vlastní armádou a rozpočtem. Zbytek (Maďarsko, Slovensko…) zůstane v nějaké volnější zóně volného obchodu bez politického vlivu.

• Důsledek pro ČR: Musíme se rozhodnout, jestli chceme být u stolu (jádro), nebo na jídelním lístku (periferie).

Scénář C: „Rozpad a irelevance“ (Pesimistický)

Národní populismus zvítězí. Každý si bude hrát na svém písečku. Evropa se stane technologickým skanzenem a turistickou destinací pro bohaté Číňany a Američany. Bezpečnostně budeme vazalem vítěze globálního konfliktu.