Tohle bude osobní.
Tenhle blog je hlavně o IT, bezpečnosti, ochraně soukromí a (kyber)dětech. Teď sem dám ale něco osobního – popis toho, jak jsem rozhodl přestat pít alkohol a co mě k tomu vedlo.
Nebudu si brát servírky, nebudu lhát, nepublikovatelný věci ale radši možná vynechám. Sem tam asi padne nějaký sprostý slovo – slabší povahy teda bacha.
Jak to kdysi začalo
Začal jsem kalit poměrně brzo, přeci jen jsem vyrůstal v Chebu. Rodiče byli téměř abstinenti, respektive u nás doma se alkohol téměř nevyskytoval, nikdy si nepamatuju ani jednoho z rodičů že bych je viděl opilý. Vybavují se mi vzpomínky jak děda pil po operaci žlučníku Plzeň, kterou mu doporučil doktor, ale to je tak všechno.
Mnohem vstřícnější vztah k alkoholu panoval v širší rodině, pamatuju jak jsme s bratrancema dopíjeli zbytky v lahvích od piva na zabijačce u strejdy, nebo se sestřenkama rybízák na půdě u babičky. Pak nevim, asi to byly vždycky takovýhle drobnosti, sem tam jsem popíjel s klukama pivo co se někde vyskytlo. První pořádný ožrání se si ale pamatuju naprosto přesně – nevim kolik mi bylo, ale byl jsem v Neratovicích u sestřenek a ty nás vzali na Koupák – stačilo prozvonit barmana a poslal vám pivo. Tolik piv a zelenejch jsem v životě nevypil a pamatuju si jen jak jsem pak ležel poblitej pod lampou vedle reklamy na film Cesta z města a nemohl se ani zvednout.
No a pak už to jelo. Po tomhle iniciačním rituálu jsem pak v osmý a devátý třídě začal popíjet se spolužáky a v tý době přišlo i hulení. Tenkrát byla tráva na vzestupu, po generaci hipíků co si rozdávali domácí čechovinu zadarmo přišlo skéro dovážený z holandska a protože jsem znal lidi, tak jsem k němu měl přímej přístup za dobrej price. Krom první čechoviny co jsem zkusil s kámošema jsme tedy hned najeli na modely jako AK47, bílá vdova, Jack Herrer, K2, Snow flame… Dodneška si pamatuju jak jsme to na pomezí osmičky devítky o prázdninách pálili ve Franťákách v sadech s flaškou beama a colou.
Long story short – hulil jsem první ligu od 14, na lyžák jsme si v devítce vezli asi 10g trávy a nějaký extáze, mám za to, že holky měli i nějaký piko, ale nepodělily se. Nojo, 6.ZŠ v Chebu. V téhle fázi byl chlast spíš jen doplněk, dlouhý léta jsem byl prostě hulič. Víc kalit jsem začal až na intru ve Varech – dál od rodiny a taky to bylo levnější a když došlo hulení, chlast byl všude a vietnamec ve večerce neměl problém nám ho prodat. A tady začal ten plíživej problém…
20 let v lihu
Od tý doby uběhlo cca 20+ let a já mám teď, po třech měsících střízlivosti pocit, že jsou celý v mlze. Krom výjimečných období (suchej únor, nemoc a pod.) nepamatuju, že by bylo období delší než týden, kdy bych nepil, nehulil, nebo si (v mladších letech) nedal něco dobrýho.
Takhle to vypadá asi hrozně, ale já jsem byl vždycky děsně společenskej člověk. A tak to bylo s jednim kámíkem pivko tuhle, druhej den tady s jiným, pak dva dny v práci nic a pak přišel pátek a to se člověk utrhl ze řetězu.
Dřív jsem chodil tak na tři piva a brka, pak jsem začal hulit míň – nedělalo mi to dobře, byl sem moc lazy, víc jsem řídil. A tak jsem začal víc popíjet. Nutno dodat že pili (a pjiou) všichi kolem a tak mi nepřipadalo divný. Dát si někde ve společnosti brko, to byl člověk často za feťáka, ale když se někdo ožere, pobleje a pak se v tom vyválí, tak se nad tím mávne rukou, že to se přece stane každýmu. Chlast je prostě v čechách extrémně tolerovanej, ba dokonce vyzdvihovanej („Včera tam frajer pustil 13 piv a 7 kořalek, to je frajej cywoe!“).
Ale zpátky ke mně – už dřív, když se mě někdo ptal, proč pálim nebo kalim, nebo furt někde lítám, tak jsem plácnul, že nevydržim bejt sám se sebou.
To je hláška, kterou jsem si pak v životě, obvykle ve chvílích, kdy jsem bádal nad tim, proč se cejtim tak blbě, vytáhnul odněkud z paměti a postupně vyplouvala vejš a vejš. Myslím, že to je věc, kterou má spousta lidí, ale neřeší jí, a je zdrojem spousta trápení a závislostí.
Snést sebe sama může být ta nejtěžší věc ve vesmíru.
Duncan Idaho, v knize Spasitel Duny od Franka Herberta
Jenomže jak jsem byl mladej, tak jsem byl blbej, a nechtěl sem nic (hlavně sebe) řešit, tak bylo jednodušší jít s někym na bíra, večer si dát rumíček („Když piju drahý rumy z křišťálovýho skla, tak nejsem alkáč, neasi!“), zajet na party a furt něco dělat. Tím se krom alkoholismu rozvinul i můj workoholismus – do dneška neumím moc odpočívat a mám pocit že pořád musim něco dělat – což si uvědomuju až teď při psaní tohodle článku. Ale pojďme zas zpátky k tématu…
Po práci musíš vypnout hlavu…
Dělal jsem prvně číšníka, udělal si barmanskej kurz a makal v gastru (i když to nebyl záměr, měl jsem super přísun kvalitního pití), pak jsem ale začal dělat v nemocnici sanitáře, protože to nebyla jen sezónní práce a i když bylo míň škváry, plynula na účet konstantně. Bylo to drsný.
Jak ti pod rukama umře první člověk, při operaci hemoroidů tě posere ženská od od hlavy k patě, nebo když zachraňujete seškvařenýho vietnamce, kterýmu bouchla varna perníku, tak to jsou ty chvíle, kdy to po práci zabalíš a jdeš se sundat.
A co si budeme, takových situací tam bylo dost a dost. A staří kolegové měli radu, jak z toho ven – po práci si musíš dáchnout, spláchnout ty sračky, vypnout hlavu, víš jak mladej…
A já jim naslouchal. Když nad tím zpětně přemýšlím, víc než půlka z nich byli regulérní alkoholici, ale mě to v tu dobu nedocházelo a k těm frajerům co dali 13 kousků a házeli tvrdý hlášky a super historky jsem jak dement ještě vzhlížel.
Žádná dobrá historka nezačíná slovy „To jsem takhle jednou pil mlíko…“
Podobně debilníma hláškama je protkaná celá společnost. Sám jsem je hodně papouškoval. Je fakt že jsem na chlastu a drogách zažil věci, který mi ani vlastní manželka nevěří. Ale zcela upřímně – kdybych chtěl, zažil bych je i bez toho. Jenže já byl nesebevědomej mlaďoch, kterej si nevěřil a chlastem sem si dodával kuráž. Byl jsem vtipnější, veselejší, chytřejší, mužnější… No nebo sem si tak aspoň vždycky připadal. Když teď koukám na svý ožralý kamarády, vidím, že jsem tak připadal nejspíš jen sám sobě. 🙂
Kdybych byl střízlivej, cvičil, učil se a nedělal píčoviny, byl bych úspěšnější, chytřejší, hezčí a mužnější už dávno a problém se sebedůvěrou bych tak měl vyřešenej mnohem dřív. A zcela upřímně – všechno co se mi stalo ožralýmu, nebo do jakých situací (hustejch) sem se kvůli tomu dostal, tak to sem mohl mít i střízlivej – ožralý mohli být ti ostatní.
Ajťáci, Homer a naše pivní kultůra
Po tom co sem se přestěhoval do Prahy a pak začal dělat v IT (to už jsem skoro nehulil a jen kalil) jsem zjistil že se dá pít i na úrovni a chlastání jsem povýšil na kulturu. Miluju pivo i teď, když nepiju, vždycky jsem se ho dokázal napít víc než vody a to jsem nemusel nikde kácet stromy, stačilo zvedat telefony na supportu.
A po práci se chodilo na pivko. A ajtíci kalili dost a rádi – u piva se nejen pomlouvali šéfové, ale taky se řešili problémy zákazníků, sdíleli zkušenosti, rozšiřovaly obzory, a probíraly se technologický novinky.
Ajtíci prostě dost kalej a neni to kvůli tomu, že se z nich stávají postupně pracháči – z obrejlených podivínů se stávají majitelé milionových startupů co si rádi užívají život. No a mě to nijak divný nepřišlo, užíval jsem si ho taky, a to tak že dost. Jak říkal jeden můj známý, Jarda – „Já jsem prostě požitkář“.
A můj IT kolega Buchtič mě naučil milovat dobře načepovanou Plzničku – a ne jen mě. 🙂 Další můj známej, Michal Prokeš, se kterým jsem absolvoval SOU pod Hotelovou školou v Mariánských Lázních, se stal Mistrem Bartenderem 2016, Toncek začal čepovat v Konviktu a já pivo miloval víc a víc a s tím jsem hájil i tradiční českou kulturu, bral jsem to jak národní dědictví, a kdyby mi dal někdo na výběr jestli zachránit korunovační klenoty nebo recept na Plzeňský pivo, neváhal bych ani sekundu.
Blbý je že chlastání má v česku vybudovanou silnou tradici a je značně ziskový. To firmám vyrábějícím aktuálně asi nejhorší drogu současnosti plní kapsy ziskem, za kterej najímají super markeťáky, kteří se nás snaží přesvědčit, že pivo neni alkohol, je normální ho pít, ba naopak, kdo si pár kousků nedá, tak je divnej. Schválně někdy mrkněte na reklamy na alkohol – barevný veselý a krásný lidi se baví, tančí a vypadají u toho skvěle.
A já se ptám – kde jsou tlustý ochmelkové ze čtyřek, kterým chybí zuby a blábolí o Fialovo drahotě, lidi po třetím rozvodu, který jsou v exáčích a jejich vlastní děti je nenávidí? Kde jsou poblitý slečinky vypadávající z Boltu ve tři ráno, po tom co na hajzlu v klubu přeblafly random cizince? Kde je muj mrtvej kamarád co blbě vyhodnotil, že ještě neni moc a domu to dořídí?
Podívejte se kolem, na zničený životy lidí okolo a schválně si zjistěte, jakou roli v nich hrál alkohol – zjistíte že obvykle tu hlavní. Ta naše „pivní kultura“ je takovým ekvivalentem tradiční rodiny, za kterou bojují homofobové. Rodiny, kde je v pohodě prcat sekretářku a občas proplesknout ženu a děti, aby si pupkáč ukotvil svou skomírající pozici hlavy rodiny.
Nikomu pivo neberu, má u nás tradici a je asi fakt nejlepší na světě, ale tvl, nemusí bejt všude a furt!
A já ho všude a furt měl – kolem sebe a i v sobě. Nicméně mě dementovi nedocházelo, že na vlně požitků nejde jet furt…
Blbý je pak že pivo (jinej chlast) je i ve všech populárních filmech a seriálech ukazovanej jako něco hustýho – viz třeba v Simpsnech. Homer, kterýho jsem měl dřív hrozně rád a občas se jím i inspiroval, je vlastně hroznej debil – krom toho, že je alkoholik, tak je především fakt špatnej táta, zaměstnanec a negramot. Normalizace, ne li propagace pití alkoholu skrze média je problém.
Management a koks
Manažeři chlastaj a foukaj. Je to tak, a kort v Praze. Koks je nová tráva, lidi se s tim už nijak netají, na hajzl chodí normálně ve dvou a předpokládám, že každej z vás zná někoho, kdo zná někoho, kdo to umí sehnat. Nebudu kecat, taky sem to zkusil. Šnupat sám doma je asi nuda, koksík je společenská droga, člověk musí mluvit a oslňovat společnost. A kde jinde vynikne váš nabuzenej intelekt líp, než mezi bandou ožralejch lidí? Táhnete to do rána, jste king, všichni už jsou na mrdku, ale vám a pár vyvolenejm, kterým odsypete, to pořád pálí a jedete…
Já do toho naštěstí nespadl (po zkušenostech z mládí to byl jen čajíček) ale spousta lidí si tak udělá kombinovanou závislost – jdeš chlastat, tak si koupíš koks, abys nebyl tolik vožralej a byl si za kinga. A jak foukáš, nejsi ožralej, ale zrychlenej, moc proti ostatním, který sou nalitý, tak ještě víc chlastáš, aby ses taky bavil a pak zas foukáš, aby nebyl moc, a ve finále druhej den chcípáš. To tě při pravidelným opakování hodí do pekelný smyčky, ze který se už vymotává fakt blbě…
Viděl sem to kolem sebe hodně, lidem se rozpadaly vztahy i zuby, postupně šli dolu, některý pak neměli na koks a tak šli do pika, který bylo levnější a makalo víc, narůstaly jim dluhy a co bylo nejhorší, nebylo jim pomoci.
Drogy jsou špatný, chlast je v poho. Nebo je to naopak?
Čeho je moc, to škodí. A je jedno jestli se budeme bavit o čokoládě, pivo, hranolkách nebo MDMA. Spousta lidí si myslí, že drogy jsou problém. Nejsou. Teda alespoň ne takovej, jak to vypadá. Ta prokazatelně nejhorší droga, totiž ve statistikách chybí. Doporučuji každému nový počin z dílny České televize s názvem Česko na drogách:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15855221547-cesko-na-drogach
Podle dlouholetých vědeckých výzkumů, pozorování i názorů terapeutů a dalších odborníků, je Alkohol jednou z nejhorších drog co se týče dopadů na společnost. Nevěřte mi, ověřte si to sami, je toho plnej net a výzkumy.
V čechách je podle oficiálního výzkumu 45 000 rizikových uživatelů drog a asi 2 000 000 rizikových uživatelů alkoholu.
Tvl, vidíte ten rozdíl? Tady není problém s „drogama“ (chlast je taky droga, i když to tak většina lidí díky mediální masáži nebere) ale s chlastem.
Back to the beer
Ale já nejsem žádná smažka a ani alkáč, vždyť já jenom popíjim nejlepší český pivo v hezkejch hospodách s jídlem za 350!
Starosti ve firmě, žádosti o zvýšení platu, oslavy, pohřby, křtiny, čtvrtky, to vše se zapíjelo a bylo neodmyslitelně spojeno s alkoholem. A jak děláš lidma, oni tě vysávaj jak energetický upíři a tu energii musíš někde brát – nehulíš, nefetuješ, tak chlastáš jako každej normální člověk (to mi říkali kolegové) – alespoň já to tak měl.
Krom karibskýho rumu, japonský whisky a armagnacku jsem jel víceméně v pivu a bílým víně. Víno má kolem sebe punc luxusu, kamarádím s národní someliérkou a přijde mi subjektivně o něco „vznešenější“ než pivo. Ale mojí láskou bylo stejně pivo. Je to muj kryptonit. Nemůžu ho mít doma ani teď, po více než čtvrt roce nepití – chuť a závislost je pořád moc velká. Flašky tvrdýho mi doma leží a vůbec mě netáhnou. Nenechte si tedy nakecat, že pokud pijete jen pivo/víno nejste alkoholik/notorik!
Časem toho na mě začalo být moc a postupně mi to začalo dávat najevo i moje tělo. Tachykardie, vysoký tlak, žaludeční potíže… Tak sem začal brát léky a chlastal sem dál. A taky jsem za těch cca 20 let nabral kolem 30kg – šlo to postupně a tak jsem si toho moc nevšímal, ale obezitku mám. Nicméně zas je tam spousta kulturních hlášek, který tě uklidní, že je to vlastně v pohodě – „až se něco posere, tlustý budou hubený a hubený budou studený“ a podobně.
Nicméně v posledním období už jsem měl 4x týdně kocovinu, což nebylo vzhledem k mému pracovnímu nasazení uplně ideální (a krom rodiny mi to nikdo nedával vyžírat), tak to dlouho procházelo, ale už jsem začal bejt fakt unavenej a to už jsem cejtil, že mám asi s chlastem trochu problém.
Byl to začarovanej kruh (jak z učebnice) – ožral sem se s kolegama, druhej den mi bylo blbě, nejelo se na výlet kterej sem dětem slíbil, manželka mi udělala česnečku, mě se udělalo líp, pak mi to dala vyžrat, to mě nasralo, tak sem se šel spravit do kempu a skončilo to sedmi kouskama a dvěma republikama…
Tak jsem si udělal test rizikového užívání alkoholu – tenkrát někde jinde, ale vy si ho můžete udělat třeba zde: https://www.opatruj.se/testy/test-rizikoveho-uzivani-alkoholu-audit
Podle něj sem problém měl a to docela velkej. Ale já si říkal, že to uričtě kecá, vždyť klem stejně pijou všichni, přece neni možný aby měli všichni kolem problém s chlastem…
To mě ale nahlodalo a začal sem o tom něco číst. Jakej je třeba rozdíl mezi alkoholikem a notorikem a spoustu dalších věcí. A tak jsem mimo jiné narazil na pojem „vysoce funkční alkoholik“. A tak jsem se po letech sám v sobě našel.
Od tohoto zjištění až k tomu než jsem přestal pít uplynuly cca dva roky. Kdy jsem věděl že je něco blbě, ale neměl jsem vůli s tím něco udělat. A to mě vnitřně strašně sralo.
Říká se tomu kognitivní disonance – víš že bys něco neměl dělat (chlastat, přežírat se, čumět na TikTok, cokoliv), to tě deptá, tak aby zmírnil depresi, uděláš, protože ti to krátkodobě pomůže (vyplaví se ti dopamin), pak se ale začneš obviňovat, že si zas porušil něco co sis řekl že dělat nebudeš a tak to začne celý zas dokola…
Alkoholik ≠ bezdomovec
Blbý je, že si většina lidí představuje alkoholika jako někoho kdo je na dně – typicky bezdomovce. Ale čísla o kterých se nemluví, říkají něco jiného:
Kámo brácho, rizikově pijou dva lidi z deseti. To je 20 % národa!
Článek uvádí přepočet na panáky, čímž u některých jedinců vyvolává pocit že panáky jsou špatný a pivo/víno ne. Je jedno jestli pijete „tvrdý“ nebo jen pivo – aktivní látka -alkohol – je jen jeden.
Průměrné 12 stupňové pivo obsahuje cca 20g alkoholu. Rizikové pití je u chlapů od 40g alkoholu denně – takže pokud denně pijete víc než dvě pivka zaděláváte si nejen na závislost, ale i na zdravotní problémy. Alkohol je prostě chemikálie (záměrně neříkám jed), kterej naše tělo musí odbourat a vyloučit. A má s tím chudák co dělat. Skvělý video o tom natočil Jirka:
Dám si dva kousky ať líp usnu
Tohle je taky dobrej shit – spousta lidí si myslí, že po chlastu boudou líp spát. Jako jo, když si naplech, padneš a nevíš, spíš hned jak miminko. Ale tvl, jaká je asi kvalita toho spánku? Jako manažer sem se naučil věci měřit. A po prvních třech tejdnech bez chlastu, kdy jsem fakt usnout nemohl (závislost, absťák) tak se to srovnalo a teď spim jak Růženka. Můžu říct, že pro mě bylo tohle možná to nejhorší období.
No a jak sem se o to zajímal a potvrzoval si, stále víc, že mám problém, začalo mi to dávat najevo i nejbližší okolí (díky!) a pak už toho najdenou na konci minulého roku bylo moc – občas říkám, že sem měl 8 kocovin tejdně a není to daleko od pravdy.
Tak sem prostě přestal
Od novýho roku, tedy od 1.1.2024 jsem se rozhodl že přestanu pít. Zní to jednoduše, ale bylo (a občas pořád je) to peklo.
Přišel absťák, nálady, emoce. Ty vole, já zjistil že mám emoce! Byly potlačený chlastem někam do pozadí, ale teď šly ven a já neměl po ruce berličku, která by mi je pomohla spláchnout (doslova) nebo se s nima vyrovnat. A učit se ve 38 vyrovnávat s vlastníma emocema, to byla challenge. I teď, po více než 3 měsících se pořád objevuju a sám sebe (a asi i ostatní) překvapuju. Ale krom toho špatnýho přišlo po prvním týdnu i to dobrý – euforie, nefalšovaná radost že života, láska k těm co si jí zaslouží a odříznutí toxickejch vztahů.
Po měsíci jsem o tom napsal na Twitter:
Pokud si chcete udělat vhled do nitra twitteru, projděte si diskuzi pod příspěvkem.
A když jsem zmínil tu euforii, tak musím říct, že mi strašně pomohla kniha Euforie od Karoliny Rzadkowolské. To je sličná slečna, která se poprala s tím samým a napsala o tom knihu. A i když je psaná spíš pro ženy, tak jsem se v tom viděl jak blázen. Poslouchal jsem to jako audioknihu na služebkách a pak si to koupil i jako knihu fyzickou.
Tohle neni placená propagace. Knížku si můžete koupit tady: https://progresguru.cz/audioknihy/euforie-karolina-rzadkowolska
Jedna z myšlenek, pokud jste se dočetli až sem a taky tápete, jestli máte s chlastem problém – tím že se alkoholu zřeknete, o nic nepřicházíte.
To je tak velká myšlenka, že ji zopakuju ještě jednou:
„Tím že se alkoholu zřeknete, o nic nepřicházíte! Naopak, hrozně moc získáte!“
Tohle je totiž věc, která mě u chlastu držela nejdýl – furt jsem přestání to oddaloval a říkal si „až po prázdninách, budou zahrádky“ a nebo „až po narozkách, tam nemůžu nepít“ a „a to bych jako už nikdy nemohl s klukama na pivo?“
U toho posledního se zastavim. Na „pivo“ totiž chodím furt. Sejdu se s lidma co mám rád, pokecáme, humor dělám pořád, hovado jsem taky furt stejný, jen se nezmrskám, můžu jet domu autem a ráno mi není blbě. A to „pivo“ je buď nealkoholický, nebo piju něco jinýho. V zimě různý čaje (existujou i jiný než černej, fakt!) v létě zas limonády. A protože od tý doby co nechlastám, chodim do fitka třikrát tejdně bejčit, tak teď omezuju i ty limonády. A mám z toho radost.
Často jsem se taky bál, že bez chastu nebudu mít žádný kámoše, resp. stanu se podivínem a budu sociálně vyloučenej – počítám že tohle má spousta lidí a taky o tom nemluví.
Stalo se něco takovýho? Ani hovno! Každej kdo mě má opravdu rád to chápe, ani sem to nemusel nikomu extra vysvětlovat. Na pár pařmenů jsem musel bejt důraznější, když mi furt nutili panáka, ale nakonec to pochopili i oni.
Co mi tedy moje rozhodnutí dalo?
- Spousta času navíc (smrt se blíží), moc nám už nezbejvá, mrkejte sem: https://www.bryanbraun.com/your-life/years.html
- Spousta energie každej den, nepřijdu si unavenej
- Chodím dřív spát a dřív vstávám
- Učím se pracovat s emocema jinak než chlastem
- Myslím víc na ostatní, vrací se mi empatie
- Od ledna jsem ušetřil minimálně 9 180 Kč (tři Plzně z večerky denně)
- Disciplína – dřív jsem seknul s drogama, pak cígama, teď s chlastem – vim, že teď už dokážu všechno
- Trpělivost – nejsem vznětlivej, neberu si věci tolik osobně, jsem v chillu
- Doháním resty – dost jsem toho před sebou valil, teď to dohánim
- Založil jsem YouTube kanál: https://www.youtube.com/channel/UCpBMfCjDD5IuJo15iB6LpBQ
- Mám kolem sebe ty správný lidi
- Začal jsem fotit: https://spajkovo.zonerama.com
- Nechal jsem si narůst vikingskej účes a vybělit zuby
Zdraví
- 67 320 ušetřených kalorií (tři Plzně z večerky denně)
- Zhubnul jsem (od září) 6kg
- Mnohem líp spim
- Snížil se mi průměrný tep, mám výrazně lepší srdeční kondici
- Neměl jsem zatím jediný tachykardický záchvat
- Sex je lepší a delší
- Fitko, kam chodim pravidelně, protože nemám kocoviny a můj trenér https://www.instagram.com/vasek.luhan/ dělají zázraky
Co mi moje rozhodnutí vzalo?
Pivo.
To je vlastně jediný. Mel sem ho rád, byl na něj zvyklej, miloval tu kulturu. Ale i to co miluješ tě může chtít zabít. Alkohol neni kámoš.
A pokud si dám tyhle dva seznamy „Co mi to dalo“ vs „Co mi to vzalo“ proti sobě, myslíte, že se k chlastu má cenu vrátit?
Závěrečné 🐭Lenky
Nikoho koho tu zmiňuju, neobviňuju z toho že by měl podíl na tom, co se mi (ze mě) stalo. Za všechno si můžu sám, stejně jako si to sám musim dát do pořádku. Na tohle je každej sám. Já si sám pomoct umim, někdo ale ne. Pokud si v hajzlu. o pomoc si řekni. Neboj se toho tvl! Neni to slabost, ani selhání. Řekni to ženě, bráchovi, feláčovi, nebo mámě. Nevyserou se na tebe. Pokud jo, ser na ně a hledej si lepší společníky. To platí i o manželce a mámě. Jestli ti v tomhle někdo odmítne pomoct, nepostaví se za tebe, nebude tě podporovat (aspoň morálně) a bude tě svádět na scestí, je to ZMRD a pryč od něj!
Je spousta organizací který ti helfnou a nejdou to jen AA. Dobrá je i appka I am sober. Tam je komunita, i čechů, kde zjistíš že to čim se prosíráš, řeší mrtě dalších lidí. Stahuj zde: https://iamsober.com/cs/site/home
Mluv o tom. Nemusíš se teda chovat jak zblblej vegan, nebo uživatel Arch linuxu a vysírat s tim na potkání, ale nestyď se za to a mluv o tom že chast je problém. Necpi to lidem, ale přiznej barvu. Neni to Voldemort a je třeba si nalít čistého… ha, zase se tam cpe chlast, hajzl jeden. Sem říkal, že je tím naše kultura prolezlá jak morem.
Nedejte se. Pokud kalíte a máte pocit, že je to víc než by se mělo, máte ho správně. Zkuste si dát detox. Pomáhá to, i když ne vždycky hned. Já to jednou vydržel až tři měsíce (můj ex-rekord) a byly to ty nejlepší tři měsíce za poslední roky. A i díky tomuhle vědomí jsem se rozhodl s tím přestat.
Tak to by bylo asi všechno. Možná sem ještě něco doplnim a opravim nějaký chyby, ale jinak tímto považuji svou zpověď za dokončenou. Díky všem, co jste se dočetli až sem. Pokud máte někoho, kdo by si to měl přečíst, pošlete mu to. Díky.
Update 10.8.2024
Dneska je to 222 dní, co jsem přestal pít, něco přes 7 měsíců. Mám aktuálně 94,9 Kg, což je (když budu zaokrouhlovat dolu) skoro 12 Kg oproti září 2023 kdy jsem ještě kalik a začal cvičit. Sjedu 20 kliků na pohodu, když sem začínal, dal jsem 3. Shodil jsem culík, opálil si hlavu, mám novou kérku Mindflyera (D&D) kterou jsem si sám generoval v AI od Pepe Lopes (@pepe_lopess) • Fotky a videa na Instagramu.
Přihlásil jsem se na vysokou školu, od října jdu na CEVRO na obor „Bezpečnostní politika“. 🙂 S manželkou (na fotce výše) jsme v Caorle (fotka je z Verony) oslavili 9 let manželství a cca 14 let spolu. Díky že to se mnou držíš. 🙂
Hodil jsem si v létě skoro měsíc zaslouženého volna a projel s rodinou kus Polska v autokaravanu a pak károu severní Itálii a kousek Rakouských Alp – o tom napíšu samostatný článek, ale bylo to super a zážitek pro všechny na celý život.
Přeskočil jsem z Garminů Instinct na Apple Watch Ultra 2. Dělám na Slovníku kybermládeže, který chci na podzim vydat, mám do října plno na školení, ale šikovnou kolegyni Sandru, která tenhle problém vyřeší. Do firmy jsem konečně našel obchoďáka, Kyberkurz šlape a na konci září začíná další běh. Máme rozejtý zajímavý projekty a partnerství, budu na několika konferencích. A web jsem hodil do oranžova.
Určitě jsem na něco zapomněl, ale děje se toho tolik, co by se, kdybych chlastal, nedělo…
Update 2.1.2026
Mám za sebou dva roky, pokérovanou mám už i druhou ruku a napsal sem další článek o tom, co mi moje rozhodnutí přestat pít dalo a co vzalo. Najdete ho zde: https://spajk.cz/2-roky-bez-chlastu-a-co-mi-to-dalo-a-vzalo/
🔥 Čaj, všiml/a sis, že tenhle web je bez reklam? 🤔 💸 Nesbírám a neprodávám data návštěvníků. 💸 🕵️♂️ Respektuji Vaše soukromí. 🕵️♂️ 🌎 Píšu pro dobro lidstva. 🌎 ❤️ Líbil se ti článek? ❤️
Nebo pošli BTC:bc1qzcu2325kc89lx7zf07vaud8yqx04aemu8aygguZjistěte více z Spajkovo postřehy z kyberprostoru 👾
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.
Chyb, které jste neopravil, máte v textu nepočítaně, ale o to je autentičtější. Navíc je z něj znát, že jste protřelý životem, protože abstinent by takhle nepsal.
Jsem na tom dost podobně a navíc jsem ženská. Akorát poněkud starší. A už jste se mi usadil v paměti a tam taky zůstanete, protože si na vaše „vyznání“ často vzpomenu i v době, kdy s chlastem seknu. A já s ním, kuwa, taky seknu. Díky!
Nejde o překlep, ale o odborně podložený údaj, který zahrnuje i osoby bez závažné závislosti, ale s rizikovým stylem pití. Rizikově pije alkohol 15–19% dospělé populace, což 2 milionům zhruba odpovídá.
Jak může být v ČR 2 000 000 rizikových uživatelů alkoholu? Není tam překlep? Např. 200k místo 2M?
Zdravím pěkné zkušenosti, držím palce. Mám to podobné, ale já chodím tedy na pivo „jen“ 2x do měsíce jinak nepiju vůbec. Ale když jdu tak to stojí za to … Také pracuje v IT, ale nechápu jak jste dokázal vstávat do práce, já se nikdy nepřinutím s kocovinou, takže i proto jsem to před lety omezil …
Krásný. Moc Vám držím palce, abyste takhle šťastně žil dál. Na lidi, co Vás chtějí stahovat zpátky fakt kašlete. Vaše děcka to ocení, že táta s nimi byl. Manželka zřejmě taky ;).
Btw. ta stránka na počítání kolik nám zbývá do konce… předpokládá, že budeme žít 90 let. Je to optimistka.
Těším se na další školení s Vámi!