Jako malej jsem hrozně rád četl fantasy. Od Tolkiena, přes Feista, Sapkowskiho, Pratchetta až po Zelaznyho. A taky jsem milovat D&D, dračák, RPG hry jako Baldurs Gate, Planescape, Icewind Dale a Brány Skeldalu. Byli tam čarodějové (Wizardi), kteří se museli učit zaklínadla, studovat a listovat knihami plnými magie. Jejich moc závisela na tom, kolik kouzel znali, jaká to byla kouzla a které druhy magie ovládali. Měli knihovny plné magických knih a žili ve věžích nebo kobkách.
To mi znělo cool a protože jsem byl hubenej a chytrej kluk s kulatou lebkou, kterej neměl predispozice stát se hranatým warriorem a dělat v reálným životě tanka, ubíral jsem se, retrospektivně vzato, touhle cestou i v profesním životě.
Někteří (Summoneři) dokázali vyvolávat démony nebo pomocníky. Ve hrách se pomocníkům říkalo Přítelíček (Familiar). Ti za ně mohli dělat různé věci, posilovat jejich schopnosti a používat vlastní magii. Někdy byli mnohem mocnější než čaroděj, který je přivolal. To bylo nebezpečné hlavně u démonů, který vás mohli pohltit, nebo napáchat hodně zla mimo vůli vyvolávače.
Dneska mi to připomíná můj vlastní život, respektive svět ve kterým žiju a na který jsem se těšil.
Po období fantasy jsem se totiž dostal ke sci-fi, kde mě časem zaujal hlavně cyberpunk. Gibsonův Neuromancer, Virtuální světlo, Philip K. Dick a jeho – Sní androidi o elektrických ovcích (Blade runner) jsem hltal jedním dechem a hry jako Shodan, Deus Ex a Shadowrun jsem dohrával opakovaně na různý způsoby. Těšil jsem se na to, až lidi budou propojení technologií, neschopný vlády nahradí nadnárodní korporace a my začneme naše měkký a zranitelný těla vylepšovat tak, aby byly odolnější, rychlejší a silnější. A že jednou vymyslíme AI, samořiditelný auta a tohle všechno půjde hackovat.
Když jsem teď vyrazil na večerní procházku vyčistit si hlavu, tohle všechno mi prolítlo myšlenkovým pochodem. Došlo mi, že jsem ajťák a umím spoustu zaklínadel – příkazy a comandy. V manuálech hledám zapomenutý nebo málo známý postupy – detaily nastavení, postupy a workaroundy. Učím se, jak různé systémy fungují (různé druhy magie) a jak je přimět, aby udělaly to, co potřebuju a fungovaly podle mojí vůle. Zaklínadla jiných čarodějů vylepšuju a ohýbám vlastním potřebám.
A mám taky svoje démony a přítelíčky. Teď tím nemyslím chlast, ale AIčka. V řadě věcí umějí víc než já, můžu je vyvolat podle potřeby, ale jen na omezenou dobu – usage limity. Některý z nich můžu nechat samostatně pracovat, jiný potřebujou kontrolu, aby se neurvali ze řetězu. A jsou tu i ty zlý, co umí dark věci – čínský open-weight modely, který pro mě můžou dělat krvavý rituály s blood magií jako v Dragon Age.
A stejně jako ve hrách a knížkách platím za jejich vyvolání svojí cenu – peníze a tokeny, který při jejich práci mizí. Společně s tím, co sám umím, ze mě dělají mnohem mocnějšího čaroděje.
Spousta z nás pracuje taky ve věžích – moderních výškových budovách patřících korporacím, které se ve smogu velkoměst drásají vzhůru mlhou, směrem k šedému nebi, jež připomíná zrnění televize přepnuté na prázdný kanál a které dnes pamatují jen boomeři. V těchdle skleněných věžích ze syntetického betonu a oceli používáme svoje mocná zaklínadla, abysme ovládali démony z druhého konce světa, nehledě na hory a oceány, které nám stojí v cestě. Elektrické impulzy přenášejí pakety a ty po petabajtech letí napříč kontinenty nadpozemskou rychlostí do magických zřídel – serveroven plných obrovského množství informací a magie, odkud čerpáme svou moc.
Po nocích pak sedíme ve svých doupatech, v podzemí, kde se oddáváme studiu temnějších umění, naši AI companioni nám pomáhají s bádáním i bojem proti temným mágům. Souboje moderních čarodějů pak probíhají v záři terminálů a často jde o to, kdo přečetl víc knih, zná více zaklínadel, pochopil podstatu a jak rychle umí zaklínadla sesílat a ty nejnovější a nezmá counterovat. Ale čarodějové nebojují jen proti sobě, v turnajích (CTF) a podobně. Svýho čaroděje potřebuje každý království, vojenský oddíl, obchodní gilda, nebo banda lapků. A i oni proti sobě neustále sesílají kletby a prokletí. Vzduch je tak plný magie, že je cítit i na špičce jazyka, když vylezete ven.
A na konci dne pak nerozhoduje, kolik zaklínadel umíte, a kolik knížek a kurzů jste si nakoupili do knihovny, ale jak hluboko jste se ve svojí specializaci dostali a jak moc jste praktikovali, protože jenom trénink dělá mistry. Čarodějovo síla nemusí spočívat jen v počtu naučených kouzel, ale taky v úsudku. Musí vědět, co chce způsobit, koho přivolat a jak poznat, že výsledek odpovídá záměru. A že mocnější pomocník automaticky neznamená moudřejší rozhodnutí.
A co se těch AI týče, promtování, halucinace a průsery který z toho plynou popsal v sérii povídek už Isaac Asimov kolem roku 1940 a pak je dal všechny do sbírky Já, robot která vyšla v roce 1950. I fantasy autoři popisovali přesné znění zaklínadla a problémy, které se děly, když bylo vysloveno špatně – třeba to teleportační. Připomíná mi to právě paralely se zadáním promptů pro AI. Vyvolaný démon může splnit doslovné přání způsobem, který vyvolávač nechtěl. Ochranný kruh, ze kterého čaroděj často vyvolává síly z druhé strany pak může představovat omezená oprávnění pro naše agenty (harness) nebo sandboxy, izolovaná prostředí nebo lokální provoz modelů.
Vždycky jsem se cítil býti wizzardem, ale poslední dobou začínám některé věci přehodnocovat a objevil jsem svoji jinou stránku – Sorcerera, tedy kouzelníka, který má moc vrozenou, nebo prošel magickou proměnnou a objevila se a on se jí učí ovládat a pochopit. A tou schopností je manipulace s lidskou myslí.
Trvalo mi docela dlouho, než mi došlo, že bych mohl zaklínadla místo na servery používat na lidi. Víte co, server vám 46 milionů jen tak nepošle, paní ze Správy nemovitostí ano. 😉
Některý ze svejch nejlepších kouzel tak teď nesesílám v powershellu, ale e-mailech, SMS a přes WhatsApp. Umím se pomocí shapeshiftu změnit na jinou osobu, jako správný Doppelgänger, vypadat jako ona na Teams hovoru a mluvit jejím hlasem.
A mluvit mě bavilo vždycky. Ještě víc mě ale baví přijít na to, co se v člověku děje, zatímco mě poslouchá, vidí, nebo čte. Proč ho jedna věta uklidní, po druhý zpozorní a po třetí udělá něco, o čem by vám ještě před pěti minutama tvrdil, že by na to v životě neskočil. Prostě už pár let amatérsky studuju psychologii, čtu knížky o osobním rozvoji, procházím studie které popisují konkrétní výsledky lidského jednání a AI démoni mi dodávají stále nový materiál ke studiu, replikaci a vlastnímu bádání.
Představte si strážnýho u brány do jedný z těch skleněnejch věží o kterých jsem psal. Slouží tam dvacet let. Pozná falešnou pečeť a ví, koho má pustit dovnitř a koho ne. Jenže taky ví, jaký to je stát v dešti s plnou náručí krabic. Když někomu podrží dveře, sotva bude mít pocit, že ho někdo očaroval. Spíš si bude cestou domů říkat, že by ten chudák jinak vysypal půlku nákladu na chodník a on, chlap kterej se správně zachoval ho od toho uchráníl a může na sebe bejt hrdej, tak si naleje panáka navíc. A mě zajímá právě ten okamžik, kdy se ze strážnýho stal na pár vteřin hodnej chlap, kterej chtěl druhýmu pomoct.
Tohle je škola magie, ke který mě to poslední dobou táhne. V RPG hrách bych byl asi enchanter nebo illusionista. V našem kyber světě se tomu říká sociální inženýrství. Pořád jsem etickej hacker a pořád mám rád chvíli, kdy konečně pochopím, proč systém udělal zrovna to, co udělal a já ho ohnu pro svý potřeby. Umím zaklínadla, učím se nový, mám companiony, který si můžu kdykoliv přivolat na pomoc a zvládneme spolu mocný a nebo i strašný věci. Akorát dneska mě čím dál častěji najdete, jak po simulovaným útoku sedím s člověkem, kterej mi ty dveře otevřel. A jeho kolegama, kterým vysvětluju, jak to příště neudělat.
Na 40 levelu jsem objevil díky poražení vnitřního Venoma svojí podstatu, satori, a tak k wizardovi přibyla další classa – Sorcerer. Prostě charakter s vrozeným nadáním pro manipulaci mysli (enchanter) a iluze. Nic nezahazuju ani nemažu, odteď prostě hraju sorcerer/wizard multiclass a bodíky budu sypat víc do sorcerera.
A proč to celý píšu? Jednak terapie sdílením, jak říká Lůca, ale taky proto, že svět je plnej čarodějů, mindflyerů a temnejch pánů, který umí hustý zaklínadla, mají armády démonů a zlý úmysly. A my jsme tu proto, abysme vám pomohli v tomhle souboji obstát.
🔥 Čaj, všiml/a sis, že tenhle web je bez reklam? 🤔 💸 Nesbírám a neprodávám data návštěvníků. 💸 🕵️♂️ Respektuji Vaše soukromí. 🕵️♂️ 🌎 Píšu pro dobro lidstva. 🌎 ❤️ Líbil se ti článek? ❤️
Nebo pošli BTC:bc1qzcu2325kc89lx7zf07vaud8yqx04aemu8aygguZjistěte více z Spajkovo postřehy z kyberprostoru 👾
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejnovější příspěvky do své e-mailové schránky.
