Chytrý TV nás fakt sledujou

Když pustíte Netflix přes Apple TV, hrajete na PlayStationu nebo připojíte notebook přes HDMI, dává smysl si myslet, že televize je jen „blbej panel“. Jenže u většiny dnešních smart TV tohle bohužel nemusí platit.

Televize totiž může analyzovat i obsah, který jí neposílá její vlastní aplikace. Stačí, že ho vykresluje na obrazovce.

Aktuální kauza kolem LG to znovu pěkně vytáhla na světlo. A hlavně připomněla, že nejde jen o LG. Je to obchodní model velké části trhu se smart televizemi.

Televize pozná, na co koukáte

Klíčové slovo je ACR, tedy Automatic Content Recognition.

V praxi to funguje trochu jako Shazam, jen místo písniček poznává filmy, seriály, televizní stanice, reklamy a potenciálně i obsah her.

Televize vezme malý vzorek obrazu nebo zvuku, vytvoří z něj digitální otisk a porovná ho s databází známého obsahu. Nemusí tedy nutně ukládat celý film, celý zvukový záznam ani znát heslo k vašemu Netflixu.

Pro reklamní systém často stačí vědět:

• co se na televizi právě zobrazuje
• kdy jste to sledovali
• jak dlouho jste u toho byli
• zda šlo o vysílání, stream, konzoli nebo jiný vstup
• případně jaké další typy obsahu sledujete opakovaně

A to zásadní: ACR není omezené na aplikace přímo v televizi.

Pokud televize analyzuje obraz, může rozpoznávat obsah z antény, USB, Blu-ray přehrávače, Chromecastu, Apple TV, notebooku i konzole připojené přes HDMI. Externí krabička tedy sama o sobě neznamená, že výrobce televize už „nevidí“, co je na panelu.

Takže ano: pustíte si Stranger Things přes Apple TV, televize pořád může vědět, že koukáte na Stranger Things. Zapnete God of War na PlayStationu? Televize může minimálně poznat typ obsahu nebo konkrétní titul, pokud je v databázi ACR.

Není to jen LG

LG se teď stalo tváří celé věci, protože kolem jeho webOS vznikla velmi hlasitá investigace od Gamers Nexus a dalších bezpečnostních výzkumníků.

Ta upozornila nejen na ACR, ale také na síťové skenování, práci s mikrofonem, diagnostickými logy a potenciální bezpečnostní slabiny.

Jenže ACR není žádná exotická funkce jednoho výrobce. Pod různými názvy ji používá velká část smart TV trhu.

V nastavení ji můžete potkat třeba jako:

Výrobce / platforma	Možné označení funkce
LG	Viewing Information, Live Plus
Samsung	Viewing Information Services
Sony	Samba Interactive TV
TCL	Interactive Service
Hisense	Enhanced Viewing Service
Obecně	ACR, Content Recognition, Viewing Data, Interest-Based Advertising

Pro běžného člověka je tohle trochu past. Název „vylepšení sledování“, „interaktivní služba“ nebo „informace o používání“ nezní jako: „Budeme analyzovat obraz ze všech vašich vstupů a používat ho pro reklamní profilování domácnosti.“

A přesně v tom je problém. Nejde jen o to, zda je podobný sběr dat technicky možný. Jde o to, jestli uživatel opravdu chápe, k čemu dává souhlas.

Screenshot dvakrát za sekundu?

Do celé debaty se navíc promítají žaloby, které v prosinci 2025 podal generální prokurátor Texasu proti LG, Samsungu, Sony, TCL a Hisense.

Žaloby tvrdí, že jejich systémy ACR mohly pořizovat snímky obrazovky až každých 500 milisekund — tedy dvakrát za sekundu — sledovat chování diváka v reálném čase a předávat takto získaná data firmám bez informovaného souhlasu.

Důležité slovo je tady „tvrdí“. Jde o obvinění v žalobách, nikoli o definitivně uzavřený technický a právní verdikt pro všechny modely, regiony a výrobce.

I kdyby však konkrétní interval nebo rozsah sběru dat vypadal v praxi jinak, základní princip se nemění: ACR umí z obrazových a zvukových vzorků udělat velmi detailní historii sledování.

A když ji spojíte s IP adresou, lokalitou, údaji o zařízení, reklamními identifikátory a dalšími zdroji dat, dostanete velmi slušný profil domácnosti.

Nejen „tenhle člověk má rád sci-fi“, ale třeba „tahle domácnost večer sleduje sport, o víkendech dětský obsah, vlastní herní konzoli, streamovací zařízení a pravděpodobně řeší nákup nového auta nebo vybavení na cesty“.

Pro cílenou reklamu jsou podobné signály velmi cenné.

LG: vážná kauza, ale bacha na zkratky

Některé titulky teď vyznívají stylem: „LG televize vás tajně nahrává i vypnutá.“

Realita je o něco složitější — a pořád dost nepříjemná.

Investigace Gamers Nexus upozornila na to, že testované televize mohly skenovat zařízení a Wi-Fi sítě v okolí, pracovat s daty o domácí síti a že se při určitých funkcích nebo po kompromitaci zařízení dala zneužít zvuková cesta.

Výzkumníci také ukázali, že některá data mohla zůstat uložená lokálně a odeslat se až po opětovném připojení k internetu.

LG naopak veřejně odmítlo tvrzení, že by jeho televize běžně a nepřetržitě nahrávaly okolní konverzace. Podle vyjádření firmy se hlasová data zpracovávají při stisknutí hlasového tlačítka nebo po aktivaci funkce vzdáleného hlasového ovládání a rozpoznání aktivační fráze typu „Hi LG“.

LG zároveň tvrdí, že ACR vyžaduje souhlas uživatele a lze ho vypnout.

Tohle není omluva pro výrobce. Je to jen důležitá přesnost.

Je rozdíl mezi:

• běžným ACR a reklamním měřením obsahu
• funkcí hlasového ovládání, kterou uživatel zapne
• bezpečnostní chybou, jež by útočník mohl zneužít
• tvrzením, že každá televize v každé domácnosti automaticky a trvale nahrává obývák

První bod je realita napříč trhem. Druhý je funkcionalita, kterou je rozumné vypnout, pokud ji nepoužíváte. Třetí je důvod řešit aktualizace, segmentaci sítě a bezpečnost zařízení. Čtvrtý je zkratka, která se dobře prodává v titulku, ale už moc nepomůže pochopit skutečný problém.

Proč jsou smart TV tak levné

Velká 4K televize dnes stojí často méně než lepší mobil. Přitom má obří panel, reproduktory, tunery, Wi-Fi, Bluetooth, operační systém a výpočetní hardware.

Jasně, výroba zlevnila. Ale výrobci také dávno nevydělávají jen při prodeji samotné televize.

Vydělávají průběžně:

• na reklamě v domovské obrazovce a doporučeném obsahu
• na provizích z aplikací a předplatných
• na reklamním měření
• na datech o sledování
• na propojování televizní reklamy s dalšími zařízeními v domácnosti

Zjednodušeně: část ceny televize zaplatíte kartou v e-shopu. Další část platíte svým časem, pozorností a daty o tom, co doma sledujete.

A ano, tohle dává výrobcům silnou motivaci, aby nebylo příliš pohodlné říct „ne“.

Na některých televizích odmítnete datové souhlasy a dál fungujete relativně normálně. Jinde vám ale zbyde skoro jen HDMI vstup a tuner. Formálně máte volbu. Prakticky si ale vybíráte mezi soukromím a částí funkcí, za které jste už zaplatili.

Co s tím prakticky

Ne, nemusíte hned vyhazovat televizi z okna a vracet se k CRTčku. Ale má smysl ji nastavit jako každé jiné zařízení v domácnosti, které má mikrofon, operační systém a přístup k internetu.

1. Vypněte ACR a související volby. Hledejte názvy jako ACR, Viewing Information, Live Plus, Content Recognition, Interactive Services, Enhanced Viewing nebo Interest-Based Advertising.
2. Vypněte hlasové ovládání, pokud ho nepoužíváte. Nestačí jen nemačkat ikonku mikrofonu na ovladači. Zkontrolujte přímo nastavení soukromí, asistenta a rozpoznávání hlasu.
3. Zakažte personalizovanou reklamu a sdílení údajů o používání. Televize bude pořád umět zobrazit reklamu. Jen by měla mít méně podkladů k tomu, aby byla osobní.
4. Aktualizujte firmware. Smart TV je počítač na stěně. Má chyby, má síťové služby a může obsahovat zranitelnosti. Aktualizace nejsou otravný popup, ale základní hygiena.
5. Dejte televizi na oddělenou síť. Ideálně IoT VLAN nebo guest Wi-Fi bez přístupu k NASu, pracovním počítačům, domácím serverům a dalším citlivým zařízením. Tohle je za mě rozumné minimum pro každou smart TV.
6. Zvažte, zda televize opravdu potřebuje internet. Pokud používáte externí přehrávač, konzoli nebo set-top box, můžete z televize udělat prostě panel bez přístupu do sítě. Je to nejúčinnější způsob, jak zabránit odesílání dat z televize ven. Neřeší to ale soukromí samotné Apple TV, Chromecastu, Fire TV nebo jiné externí krabičky — jen přesunete důvěru na jinou platformu.

Za mě je hlavní pointa jednoduchá: smart TV není pasivní zobrazovač. Je to reklamní a datová platforma s velkým displejem uprostřed obýváku.

A pokud do ní pošlete obraz přes HDMI, neznamená to automaticky, že výrobce televize neví, co právě sledujete.

Za televizi tak neplatíme jen při nákupu. Výrobce na ní může vydělávat ještě roky — a kus účtu hradíme informacemi o tom, co doma pouštíme.

Zdroje

• AVmania: LG má v USA velký reputační problém. Aféra se špehujícími televizory ale ukazuje, proč mohou být levné
  https://avmania.zive.cz/lg-ma-v-usa-velky-reputacni-problem-afera-se-spehujicimi-televizory-ale-ukazuje-proc-mohou-byt-levne
• The Verge: LG TVs caught spying even when offline or on standby
  https://www.theverge.com/tech/991190/lg-tv-spying-standby-recording-wi-fi-scanning-gamers-nexus
• PCMag: LG TVs Reportedly Eavesdrop on Users Even When the Screen Is Off
  https://www.pcmag.com/news/lg-tvs-reportedly-eavesdrop-on-users-even-when-the-screen-is-off
• Tom’s Hardware: LG strongly denies TV spying claims
  https://www.tomshardware.com/tech-industry/big-tech/lg-strongly-denies-tv-security-claims-says-tracking-and-snooping-concerns-not-true-online-investigation-claims-216-000-000-spy-tvs-record-audio
• The Hill: Texas AG sues several TV companies over alleged smart-TV spying
  https://thehill.com/homenews/state-watch/5657832-texas-ken-paxton-smart-tv-lawsuit/
• TechRadar: Texas žaluje výrobce televizí kvůli sledování uživatelů
  https://www.techradar.com/televisions/your-tv-is-a-mass-surveillance-system-says-texas-and-the-state-is-suing-lg-samsung-hisense-tcl-and-more-to-stop-it